Muž, který stále opouštěl své vztahy
Krize po rozchodu
Bolesti břicha při jídle i po jídle
Nespavost
Zneužití nevlastním otcem
Fóbie z chomáče vlasů a chlupů

Muž, který stále opouštěl své vztahy

Muž, 35 let. Po 5ti letech opouští bezdůvodně vztahy, zahazuje vše a jde rovnou do nového vztahu. Neuvědomuje si, že partnerce, od níž odchází, ubližuje, bere ohled pouze na sebe. Řekl, "připadám si, jak v bludném kruhu, ze kterého nelze vystoupit". Touží po trvalém vztahu a velké rodině. Chtěl by být ve svém osobním životě již dál a nezačínat stále znovu. Hledali jsme odpověď na to, proč, když něco vybuduje, opustí to a začíná znovu. Procházíme předchozí vztahy a dostáváme se ke vztahu rodičů. Otec odjížděl za prací, o víkendech byl doma a pil. Doma byly často hádky. Klient otce na jednu stranu nenáviděl, na druhou ho obdivoval. Neměl rád jeho odchody z domova, otec mu chyběl. Když mu bylo 6 let, otec zemřel. Od té doby klient prožíval panický strach pokaždé, když matka někam odešla, aby nezůstal úplně sám. Tím, že si klient v terapii nahlédl do dětství, poznal původ strachu, strachu, že ho někdo opustí, který si přenesl do svých partnerských vztahů. Proto partnerku opouštěl dřív, než ona opustí jeho. Uvědomil si, že partnerkám ze strachu o sebe svými odchody ubližoval. Pár dní po terapii se klient vrátil ke své poslední partnerce a své dceři. Nyní už mají i syna a žijí ve velmi spokojeném partnerství.

Krize po rozchodu

Muž, 45 let. Byl krátce po rozchodu (vztah trval necelý rok), ona opustila jeho. Byl úzkostný, apatický, cítil hluboký smutek, nemohl spát a jíst. Nahlédli jsme do posledních měsíců vztahu. Začal si uvědomovat to, co dřív neviděl. Partnerka k němu již dlouho byla chladná, odtažitá, jako kdyby se do něčeho nutila. Naproti tomu on jí dával lásku, cit, něhu, porozumění. Uvědomil si, že cítil napětí, které přirovnal k balvanu. Prožíval nejistotu, provázející bolestmi břicha. Přesto, že k němu přicházely informace, jaká vlastně jeho partnerka doopravdy je a jak vypadaly její předchozí vztahy, nechtěl si je připustit. Přitom tyto informace byly tak zásadní, jak sám řekl. Jeho pocity spokojenosti se mísily s nejistotou, cítil se jako malý kluk. Celou událost jsme zpracovali, nechali jsme emoce vyplout na povrch. Klient na konci sezení řekl:"už necítím úzkost, jsem uvolněný, vnitřně vyrovnaný. Nemuselo k tomu, jak jsem se na konci trápil, vůbec dojít. Mohlo to skončit daleko dřív, bez emocí, nemuselo mě to tak zasáhnout".
Den po sezení už dobře spal, mohl jíst. Nyní už rok žije ve vyrovnaném a spokojeném vztahu, s partnerkou plánují svatbu a rodinu.

Bolesti břicha při jídle i po jídle

Žena, 35 let. V práci při obědě bolesti břicha, píchání v žaludku, obtížné dýchání. Po obědě křeče, bolesti žaludku. Zvolila jsem regresní terapii, klientka si událost prožívá tady a teď:"sedíme na obědě, je mi blbě od žaludku, je mi nepříjemně, nerada poslouchám ty řeči, řeší se problémy, vnitřní napětí...."procházíme to až do uvolnění somatických projevů, klientka si dokázala přiznat, že nerada obědvá s kolegyní, která je napjatá, přenáší to do okolí, řeší při obědě své problémy. Hledáme událost, při které prožívá při jídle stejné pocity. Klientce je 14 let. V té době se rodiče hodně hádají, většinou při jídle. Situaci opět procházíme tady a teď:"napětí, máma něco řeší, táta nemluví, máma křičí,my se sestrou jíme, nic neříkáme ,je mi nepříjemně, bojím se, že bude hádka, hrozné napětí, špatná atmosféra, máma pořád si nás nevšímá, je mi zle, bolí mě žaludek."Celou událost procházíme několikrát. Na konci klientka říká:"už neslyším křik, cítím klid, nemám strach, necítím napětí."
Po týdnu klientka volala. Ulevilo se jí, problémy při obědě už nemá,cítí se dobře a je schopna s kolegy při jídle komunikovat. Přestala jí vadit i její kolegyně.

Nespavost

Žena, 43 let. V práci je denně ve styku se zákazníky, pod vlivem stresu je nervózní, podrážděná, má pocit, že dělá špatná rozhodnutí, díky tomu nemůže spát a přemýšlí, co v práci udělala špatně. Bere prášky na spaní, denně pije redbull, nemá chuť k jídlu, má bolesti břicha. V době volna proleží celý den v posteli, neschopná cokoli dělat. Regresní terapií jdeme hodně let zpátky do vztahu, kdy jí bývalý přítel často říkal "jsi neschopná, to nezvládneš, jsi úplně blbá...". Tenkrát si to neuvědomovala, milovala ho a chtěla sobě i jemu dokázat, že to tak není. Ale nevědomě se na sebe začala dívat jeho očima, hlavně v situacích, kdy měla něco dělat, řešit, rozhodnout. K tomu se objevuje bolest břicha, žaludku, pocení, zrychlený dech a neschopnost správně se rozhodnout. Tyto situace se opakují hlavně v práci. Prošly jsme několik podobných událostí. Klientka poznala, že to, čím se trápí, jsou malichernosti a že svoji práci dělá dobře.
Po 14ti dnech volala, že redbull ani prášky na spaní nepotřebuje, v práci se cítí podstatně lépe a už neproleží celý den v posteli. Celkově je jí lépe.

Zneužití nevlastním otcem

Žena, 27 let. Posmutnělá, ustrašená, nevěří si, má zdravotní problémy. Povídáme si, dostáváme se do 9ti let jejího věku, kdy si prožila opakovaně zneužítí otčímem. Je vidět, že i dnes jí to trápí, cítí strach a ptá se "Co se to vlastně tenkrát stalo?". Bylo jasné, že je vhodné celou událost citlivě zpracovat. Opakovaně vším procházíme, klientka si vybavuje stále více podrobností: "Cítím se nepříjemně, ztuhlost na prsou, nohou i rukou. Jsem jako partnerka, ne jako dítě. Je mi odpornej, jakoby se na něco připravoval. Jsem vydaná napospas. Nerozumím tomu, zvláštní pocity, ztuhlost, strach, že se to nemá, strach z neznáma, strach, že jsem něco udělala špatně. Cítím se provinile". Téměř po celou dobu pláče a kašle, což spolu se zpracováním události napomáhá k uvolnění napětí, negativních emocí, pocitů i tělesných projevů. Ke konci sezení klientka říká:"Cítím úlevu, mám osvobozený pocit, jsem silnější, dospělejší. Zvláštní pocity, jakoby strach odešel, je mi příjemně. Říkám si je to za tebou, jdi do života, minulost už spí".
Pár dní se necítila moc dobře, ale věděla, že je to součást ozdravného procesu. Po týdnu přišla, vypadala jemně, žensky, působila vyrovnaně, jakoby zkrásněla. Strach a smutek byly pryč.

Fóbie z chomáče vlasů a chlupů

Žena, 22 let, přišla kvůli dlouholetým zdravotním i psychickým problémům, mimo jiné i fóbii z vlasů. Není schopná si vyčistit hřeben, vidět na něčem vlas či chlup. Udělá se jí zle, někdy zvrací. Procházíme nejdůležitější mezníky jejího života. Jeden souvisí s rozvodem rodičů, když jsou klientce 2 roky. Jdeme do události, dostáváme se hlouběji do okamžiku, kdy se od mámy dozvídá, že se s tátou rozcházejí. Celá scéna se odehrává ve staré koupelně. Klientka říká: "Mamka pláče, sedí na vaně, já k ní přicházím a ona se na mě podívá uslzenýma očima. Objímá mě a říká, že to zvládneme, že musím být silná. Pak odchází, zůstávám sama. Je mi smutno, mám strach, že zůstanu sama. Je to tu velký, opuštěný, ztrácím se, přerůstá mi to přes hlavu. Velká vana, spousta prádla, strará pračka a vlasy (říká s odporem), spousta vlasů. Mám vizi, že vlasy vstanou a udusej mě. Chomáč, který mě chce udusit, nemá mě rád". Tím, že jsme odkryly, že se traumatická událost, kterou pro klientku bylo dozvědět se o rozvodu rodičů, odehrála v koupelně, došlo k odstranění příčiny fóbie.
Za týden přišla klientka na sezení se slovy: " Poprvé jsem si sama vyčistila hřeben. Byl to zvláštní pocit. Zvládla jsem to a neudělalo se mi špatně. Děkuju".